Ticho ještě nemusí znamenat příchod bouře. Zachytit radost bývá někdy těžší, než nasekat fůru dřeva na zimu. Ostatní pod fotkami.
Mikulov je mojí srdeční záležitostí. Proto byla akce s názvem Mikulovská slavnost jasnou volbou pro sobotní reportáž. Radost, smích, děti, pohyb, to je koření k dobrému fotografickému materiálu a zážitkové euforii, aby bylo o čem psát. Přijela jsem asi moc brzo. Tak stihnu kávu. Klasika.
Když se ani po půlhodině nic významného nedělo, udělala jsem prochajdu a vystoupala k Fofrníku, dnešní restauraci U krbu. Fofrník sice nebýval tak vymazlený, jako je restaurace dnes. Býval samý papundekl v duchu socialistických staveb. Zato tady bývalo pořád veselo, no, spíš převelice veselo a taky plno.
Dnes nikde nikdo. Jen pelargonie v truhlících slibovaly, že jednou někdo určitě dorazí. Minimálně proto, aby je zalil.
Na plácku pod Bouřnákem už zastřešili posezení. Davy se sem nehrnou, ale co není, může ještě překvapit.
Co jsem říkala?
Dobrou reportáž z podobných akcí vám zajistí tři základní ingredience: děti, pohyb a radost. Děti jsou pojistkou pro emoční potenciál článku. Na Mikulovské slavnosti dostaly skákací hrad. Radost převeliká. (?)
Taky si mohly nechat pomalovat obličej a podívat se na práci sokolníků. Co jste to povídala? Že tu nejsou žádné soutěže? Paní, nerouhejte se…
Víte jak. Nikdy se nezavděčíte všem. Děti sice moc nesoutěžily, zase si ale třeba mohly prohlédnout výrobky pana košíkáře…
A stejně mi to nedá. Ten plácek, který sloužil později jako taneční parket, přímo volal po hemžení soutěživých dětí. No, řekněte sami…
Tenhle pán prodával krystaly a pamětní mince. Nevěda o mé závislosti (na krystalech) mi je nabízel v různém provedení. Minci jsem už vzala, jen abych neurazila. Teď budu přemýšlet, jak tu neplánovanou investici získám zpět.
Abych nezapomněla. Ani na Mikulovské slavnosti nechyběl stánek s perníkovými srdci. Získávají pomalu na hodnotě jako ta pravá. Jen se na rozdíl od pravých nikdy nerozezní. Jsou ale darovaná od srdce k srdci, což i těm znělým určitě prospívá.
Slavnost nebo čekání na Godota? 🙂
Tak kam? Napravo, nalevo nebo doprostřed?
Mikulovská slavnost nabídla kromě dalšího dvě kapely k tanci a k pohodě. Taky občerstvení a tombolu. Bohatou a pestrou, s divočákem na špici. A mě napadlo, jestli ten urvaný karton nemá držet krok s atmosférou Mikulovské slavnosti. To bych ho ale přecenila. Je to přece jenom kus krabice.
V každém případě, na reportáž ingredience nestačily. Vypotila jsem pro média zprávu.
Každý den nejsou Vánoce. To ví i malé dítě.
