Nový rok: Abychom v sobě sebe našli

Patří ke každoroční tradici, že se na začátku nového roku zastavíme, abychom zmapovali, jakými proměnami jsme za těch dvanáct měsíců prošli. Zpětně si promítneme celou roční cestu. Všechny odbočky, odpočívadla, křižovatky, nehody, zkratky, které nás buď posunuly, vystřelily vzhůru, nebo naopak zdržovaly, katapultovaly zpátky, či s námi dokonce flákly o samé dno.

Celý život procházíme proměnami. Ať fyziognomickými, nebo psychologickými. Otiskuje se do nás prostředí, ve kterém vyrůstáme. Neseme v sobě potenciál emocí, citů a vztahů k lidem, tvarovaný hodnotami a výchovou rodičů, i působením ostatních autorit. Vzory, které přebíráme do doby, než dozraje naše osobnost, aby dál selektovala přijímané a vstřebávala jen to, co sama považuje za správné. (Upřímně, zdaleka ne všem se podaří, aby k poslednímu bodu dospěli.)

Základem jakékoliv proměny je změna. Některé přicházejí s dobou. Formují se podle situace ve společnosti, ovlivňují je aktuální nálady, nastavení objektivně uznávaných norem a hranic, a ty jen těžko ovlivníme. O řadu změn se ale můžeme vědomě přičinit. Zejména v případě, že chceme sami sebe posunout k lepšímu obrazu. Když změníme jídelníček a přejdeme ke zdravější formě stravování, bude výslednou proměnou zlepšení fyzičky i psychiky. Když přestaneme čučet celé hodiny do mobilu, získáme více času na rodinu, na koníčky, na osobní rozvoj. Pozitivní proměnou projde naše psychika, fyzické zdraví, ale i vztahy.

Někdy se ke změně nemůžeme rozhoupat. Důvodem může být skutečnost, že jsme uvízli v prostoru, který s naší osobností nekoresponduje. Strčte jedince, závislého na tichu a samotě, do paneláku v rušné části města a zaděláte mu na psychický problém. (Což byl tak trochu můj případ.) Další možností je, že kotvíme s lidmi, jejichž naturel, představy a vztahy jsou na míle vzdálené těm našim. Plácáme se ve vztahu jak rybka v zavařovačce, než rezignovaně klesneme a necháme sebou házet podle toho, jak kdo pohne sklenicí. Naše já časem vyčpí, ztratí svoji sílu, jedinečnost, lesk. Staneme se součástí šedé masy pod transparentem Nějak bylo a nějak bude.

Jasně, každý může občas na své cestě tvrdě narazit. Ostatně růžovou zahradou a vymetenými pěšinkami neprochází životem nikdo. Můžeme čas od času skončit dokonce na proklamovaném dně. To ovšem neznamená konec. Po prvním pádu v sobě většinou najdeme dost síly, abychom se vyškrábali zpátky. Trochu beznadějně vyhlížející situace může nastat, když se pády opakují. Pak býváme dolámaní, bolaví, unavení. Vůle vyprchá, vytratí se víra a dojde nám dech. Stočíme se někde jako šnek do své ulity a čekáme, co přijde.

Nejhorší, co můžeme v takových situacích udělat, je rezignovaně čekat. Vymlouvat se, že už nemáme dost sil. Že už jsme se vyčerpali natolik, že nám chybí motivace škrábat se kamkoli. Osobně jsem si tu hubu na dně odřela několikrát. A tak můžu s čistým svědomím tvrdit, že sílu najdeme vždycky. Alespoň dokud dokážeme myslet, dýchat, komunikovat a cítit, máme pořád šanci a schopnost se od toho dna odrazit a začít znovu.

Myšlenky, že stojíme za starou belu a že je na změny už pozdě, vedou jen k další sebedestrukci. Vždy je dost času na to, zvědomit si sebe sama, své hodnoty, klady, zápory, celistvost svého jedinečného já. Nikdy není pozdě, abychom oprášili své sny a plány. Je třeba zbavit se všeho, co nám v jejich dosažení bránilo a brání. Zejména lidí, kteří z nás vysávají energii a manipulují s námi ve svůj prospěch. Ty musíme promptně poslat k šípku, ať táhnou z cesty.

Přeju nám, abychom v sobě našli sílu změnit cokoliv pokaždé, když budeme potřebovat. Abychom neobrůstali mechem, nenechali se unášet davem, přílivy, odlivy, ani svými pochybnostmi, nerezignovali na svoji osobitost. Abychom nepodléhali nekriticky názorům druhých a vážili si sebe samých. Zkrátka, abychom v sobě sebe našli.

Svět nebude lepší, když nebudeme lepší my. Když budeme neustále plandat ve větru, který zrovna vane, budeme držet hubu a krok a budeme se bát projevit svůj názor, nebude lepší. Svět uděláme lepším tehdy, když se zbavíme cejchu pěšáků v šachové partii manipulátorů a mocipánů. Když se naučíme vážit si sami sebe, svých hodnot, cest, kterými jsme prošli. Když se naučíme o problémech diskutovat věcně a objektivně jako vyzrálé a rozumné bytosti. Když budeme k ostatním přistupovat s takovou mírou pokory, která náleží každé živé bytosti a s tolerancí k jedinečnosti, na kterou má nezadatelné právo každý člověk na téhle planetě. K jedinečnosti, která dělá náš svět pestrým a bohatým.

Odesláním emailu souhlasí zájemce o newsletter s občasným zasíláním informací o novinkách, soutěžích a obchodních sdělení (maximálně 1x týdně). Svůj souhlas může v emailové komunikaci kdykoliv zrušit. Odesláním své emailové adresy současně vyjadřuje souhlas s ochranou osobních údajů (GDPR).

About Ilona Kaulfuss

Vydavatelka magazínu DEZERT, šéfredaktorka, copywriterka, autorka, krotitelka dvou vnuků a jednoho sebejistého francouzského buldočka. www.ilonytexty.cz

View all posts by Ilona Kaulfuss

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *