Viděla jsem létat draky a chtěla létat taky… Tuhle rýmovačku jsem napsala kdysi jako dítě. V dnešní Pražírně nejpůde o rýmovačky, ale o draky. O ty, co létají mezi mraky a zubí se na nás dolů. Někdy se zachytí ve větvích stromů, mezi dráty nebo upadnou na zem a zubí se pořád dál. I když jejich piloti mívají v tu chvíli na krajíčku…
Byla jsem na drakiádě
Už před časem jsem navštívila jednu z drakiád. Pořád jsem ale váhala, jak ten dojem uchopit, protože nebyl patřičný, něco v něm skřípalo. Na akci běželo všechno ve standardním duchu. Nahoře poskakovali draci různých velikostí, barev i materiálů. Rodiče předávali pilotní šňůru potomkovi a s obavami sledovali, jestli se drak nezřítí. (Přece jenom, nebyl zadarmo.) Děti se bavily, pozorovaly dračí tanec a když je bolela ruka, vrátily pilotování některému z rodičů.
V tom dětském pohledu, přilepeném k nebi, mi ale pořád něco chybělo. Byl to kus jich samých. Něco, co by předaly, vtiskly do draka, pokud by ho vytvořily vlastníma rukama, nebo s pomocí táty. Tak, jako jsme to na podzim dělávali kdysi my. Když jsme draka postavili, šel s ním pokaždé nahoru i kousek naší duše. To není romantická vějička, bylo to přesně tak.
Ano, vyrobit draka doma zabere pár hodin. Rozumím argumentům, že si ho dnes jednoduše koupíte, že jsou k dostání takoví, které byste vytvořit ani nedokázali a že výběr je obrovský, tak proč se stavbou draka zdržovat. Jenomže ony tyhle výmluvy jsou stejné, jako když řeknete, že nebudete dítěti číst pohádku, protože si ji může pustit na tabletu.
Ilustrační foto: Ilona Kaulfuss
Své dítě trochu okrádáte
O co? V rámci krásné podzimní tradice ho připravujete o činnosti, které s ní od nepaměti souvisely. O tvůrčí nadšení při výrobě draka, o možnost ventilovat svoji kreativitu, nápady, o příležitost uvědomit si, že k práci musíme přistupovat s rozvahou a odpovědně (drak se šutrem místo nosu moc lítat nebude). Ochuzujete ho o vzájemnou komunikaci, (třeba na téma fyzikální a přírodní zákony) a hlavně o tu nesmírnou radost, když doma vyrobený drak začne poprvé stoupat vzhůru.
Vytvořit něco vlastníma rukama je nejenom pro děti výživný duševní zážitek. Všechno, co dítě prožívá při tvůrčím zápalu a následně při sledování svého výtvoru, jsou dojmy, emoce, ale i poznatky, které ho formují, učí trpělivosti, sebeovládání, poskytují mu víru v sebe sama a celkově posilují jeho osobnost.
Času není nikdy nazbyt. A vím, že někteří namítnou, že ho věnovali dítěti spoustu už tím, že s ním draka pouštěli. To je tak trochu obranný argument. Mnohem víc byste pro své dítě udělali, kdybyste s ním draka vytvořili. Čas věnovaný jakékoli společné tvůrčí činnosti je ten nejlépe investovaný čas. Je investicí, kterou sice nevyčíslíme v penězích, zato se nám několikanásobně vrátí. V jiných a mnohem významnějších hodnotách.
