Divadelní soubor teplického domu kultury uvedl ve čtvrtek 20. února premiéru pohádky Princezna ze mlejna. Předvedl početnému publiku úžasné herecké výkony, podpořené skvělou jevištní výpravou. Ne, že by můj nafrněný rypák neucítil tu a tam nějaký průšvih, vadu na kráse, ale z pódia bavily obecenstvo děti. A když píšu bavily, myslím to upřímně. Žádná rozpačitá nuda v hledišti se nekonala.
Naopak
Při představě, že bych si měla podobně jako dětští herci vylézt na pódium a spustit monolog, jsem se stále hlouběji propadala do polstrovaného křesla. A potily se mi dlaně i kořínky vlasů. Berme proto jejich odvahu jako nepřehlédnutelnou investici, kterou si obecenstvo jednoduše kupuje i s lístkem. A za nějakou tou chybičkou, která se sporadicky vloudí, už ani neštěkneme.
Nechybuje jen ten nahoře
Věřte mi, není to legrace. Vylézt do záře reflektorů, namasírovat sebevědomí ramena a nechat ze sebe odtékat pocity a myšlenky postavy, se kterou si třeba jinak ani nemám co říct. Postavy, která žije život na hony vzdálený tomu mému, vzdálený mým náladám, pocitům, mému naturelu.
Plakat jako Ottelo nebudou, ale…
Děti z divadelního souboru, i když své role poctivě dřou, jsou zatím stále dětmi. Ať se to divákům a režisérovi líbí nebo ne. Bez těch našich mechem obrostlých zkušeností, odstupů, nadhledů, pádů a zvednutí, dohlédnou zkrátka jen tam, kam jim věk dovolí. O to víc je třeba před výkony, které ve čtvrtek na premiéře předvedly, hluboce smeknout. A z úcty k nim v tom předklonu taky chvíli setrvat.
Pár minut slávy
Nemám ráda vlažné obecenstvo. To, které přišlo na premiéru princezny, bylo skvělé a náramně se bavilo. Vtipným replikám se smály nejenom děti, ale i maminky, a dokonce jindy zdrženliví otcové. Publikum v pravidelných intervalech reagovalo na komediální impulsy, nemělo čas zívat a atmosféra se neumatlala napětím, ani nudou. Jen mě trochu mrzelo, že diváci při děkovačce nevyvolali herce alespoň třikrát zpátky na scénu. Za ten výkon si to všichni zasloužili.
Tahle pitva bolet nebude
Chtěla jsem se původně pustit do pitvání výkonů jednotlivých herců. Jenomže dětská duše je křehká nádoba a já jsem trochu buldozer. Nechci proto, aby za mnou zůstaly v jejich nadějích a snech nevymazatelné rýhy. Tak jsem se rozhodla, že nahrnu na hromadu posbíraná negativa s pozitivy, ať si to milánkové sami přeberou. Ať si rozeberou, co čí nebo koho jest.
Pozitiva: odvaha 😊, ovládnutí hlasových dispozic (uřvat to na podiu není jednoduché), přirozenost, bezprostřednost, pohybový soulad s charakterem postavy, umění modelovat hlas, komediální talent, kultivovaný mluvený projev, dobře vyvážený prostor pódia, skvělá mimika, kvalitní jevištní projev, radost ze hry, spolupráce, živá atmosféra, vtažení diváků do děje.
Negativa 😊: občas statické výrazové prostředky, nepřesvědčivý projev, špatná práce s dechem, nekvalitní přednes, drmolení, strnulá mimika, špatná orientace na jevišti. -ina-
P.S. Pod galerií najdete informace o obsazení jednotlivých rolí.
Osoby a obsazení:
Čertík: Adéla Štěpánková
Vodník: Barbora Hlaváčková
Eliška: Ester Klášterková & Anna Kubíková
Jindřich: Petr Martinka & Barbora Majerová
Čarodějnice: Patricie Doubková & Eliška Lusková
Mlynář: Pavel Krejčí
Knížepán: Ladislav Sitai
Vypravěčky: Milada Ďačenko & Christine Akchiche
Žán: Elisabet Žambulová
Hospodářka: Lucie Effenbergerová
Další spoluviníci:
Režie, dramaturgie, scénografie: Jaroslav Hunka, Asistenti režie: Anna Kubíková, Adéla Štěpánková a Patrície Doubková, Jevištní mistr: Jan Král & Tomáš Morkes, Textové vsuvky: Christine Akchiche, Produkce a vedoucí kurzů: Ivana Ryllová, Kostýmy a rekvizity: Jaroslava Fialková, Garderoba a rekvizity: Milena Turnovská, Zvuk a světla: Miroslav Košnar & Tomáš Novák, Kresby k propagačním materiálům: Elisabet Žambulová, Dohled lidové slovesnosti: Eliška Lusková.
