Teplické nádraží prokouklo. Je čerstvě po jedné z nejnákladnějších rekonstrukcí, do které Správa železnic v posledních letech investovala. Nepřehlédnutelný monument, stávající z několika budov s úctyhodnými třemi stovkami metrů v délce, dostal novou střechu, fasádu, okna, dveře i nástupiště. Lidé dnes opravenou stavbu obdivují a říkají: „Máme krásné nádraží!“ Ještě před několika lety ale její stav komentovali slovy, že by se s tím už mělo konečně něco dělat.
Budova rozpíná svoji majestátnost na úctyhodných třech stovkách metrů šířky. Foto: I. Kaulfuss
Železniční stavba roku 2023
Do realizace náročné rekonstrukce se pustila litoměřická společnost Chládek & Tintěra. O tom, že odvedla skvělou práci, svědčí ocenění zrekonstruovaného teplického nádraží titulem Železniční stavba roku 2023. Očekávání se naplnila. Po desítkách let může jedna ze stěžejních dominant města opět reprezentovat.
Pohled na jedno z největších a nejkrásnějších nádraží v Čechách už Tepličany nebolí. A pokud se najde smysluplné využití všech prostor, vrátí se do něj také život, který bude rezonovat s ruchem lázeňského města, jako tomu bývalo kdysi. Samo sebou, nějaké chybičky už „kritici“ objevili. Objektivně ale buďme vděční za památkovou ochranu, díky které se na místě nádraží neobjevila železobetonová náhrada s úspornou stříškou pro cestující, které jsou nyní tolik v módě.
Nádraží z bočního pohledu ve směru na Ústí nad Labem. Foto: Ilona Kaulfuss
Historie aneb Kdo s tím nápadem přišel
Počátky teplického nádraží se váží k polovině 19. století. V té době došlo k velkému rozvoji průmyslu, který volal po vybudování železniční nákladní a osobní dopravy. Podkrušnohoří ale nepatřilo k meritu zájmu státu. (Ostatně, moc se v tomhle směru nezměnilo.) Proto se několik místních průmyslníků s mecenáši rozhodlo založit železnici soukromou.
Vytvořili společnost Ústecko-teplická dráha, pro kterou se teplické nádraží mělo stát reprezentativním sídlem. Výstavbu zrealizoval stavitel Josef Kraus podle návrhu architekta Josefa Turby v letech 1856-1858. První vlaky do Teplic přijely už 20. května 1858. Nádraží pak ještě procházelo různými přestavbami a jeho finální podoba byla dokončená až v roce 1908.
Foyer teplického nádraží. Foto: Ilona Kaulfuss
Neorománský styl střihnutý renesancí
Nádraží, které vyrostlo v místě bývalé cihelny, bylo postavené v neorománském a neorenesančním stylu. Jeho architektonický předobraz můžeme ale vystopovat i v čistě renesančních stavbách jako je florentské Palazzo Strozzi nebo Bavorská státní knihovna v Mnichově. Nejzajímavějším prostorem objektu je foyer s kopulovitými klenbami bohatě dekorovanými výmalbou. Jejich tíhu nesou neorománské kamenné sloupy.
Na fasádě budov dominují rizality (část, která z fasády vystupuje), pilastry (plochý sloup, který má pouze dekorativní účel) nebo kordonové římsy (průběžné římsy, které budovu horizontálně člení).
Členění fasády budovy rizality, piastry a kordonovými římsami. Foto: Ilona Kaulfuss
O patro výš
V 70. letech 19. století bylo nádraží rozšířené o boční budovy. Původní, dvoupodlažní stavba, byla pak ještě v 90. letech 19. století podle projektu stavitele Hermanna Rudolpha zvýšená ve své střední části o patro s byty a rozšířena o nádražní restauraci v neorenesančním slohu. Budiž panu staviteli ku cti, že se držel stylu a přístavby splynuly s původním objektem, jako kdyby byly jeho součástí od samého začátku. Dokončené nádraží nabídlo prostory pro cestující, kanceláře ředitelství, společenské místnosti, zmíněnou restauraci a byty. V areálu nechyběl ani dřevěný altán pro odpočinek lázeňských hostů.
Přístavby tvoří s hlavní budovou jeden optický celek. Foto: Ilona Kaulfuss
Léta nezájmu
Budova si v následujících desítkách let, vzhledem ke svým rozměrům, příliš péče neužila. Na opravy nebylo dost peněz a tak se z dominanty stávala stárnoucí, šedivějící stavba. V roce 1955 ještě oživila foyer pískovaná skla s výjevy z dějin lázeňství od teplické výtvarnice Dagmar Boehmové a s výjevy z dějin železnice a průmyslu od Jana Kalouse. V květnu 1958 bylo nádraží zapsáno pod památkovou ochranu. V roce 2005 prošlo peronizací, kdy byly vybudované nové podlahy a obložení stěn. Bohužel v unifikovaném drážním stylu, který k neorománským sloupům příliš neladí. Zdařilá rekonstrukce v režii společnosti Chládek & Tintěra, která vrátila teplickému nádraží jeho renomé, začala v srpnu roku 2022 a skončila v prosinci loňského roku.
Zdroje: Mojmír Krejčířík: Česká nádraží: architektura a stavební vývoj, Wikipedia
