Pohádkový svět příběhů z dávných časů. Pamatujete? V dětství jsme se do něj často uchylovali. Vodili nás do něj rodiče, kteří nám před spaním vyprávěli pověsti a pohádky, utkané ze vzpomínek i fantazie. Svět, který mapoval historii krajiny, v níž jsme vyrůstali. Stopy a otisky životů, osudy, v nichž se nevysvětlitelné věci přičítaly nadpozemským silám. Svět vzdálený, tajemný, kde všechny nástrahy a zlo podlehly ve finále dobru. Obrazy z pověstí a představ, které jsme na cestě k dospívání postupně ztráceli.
Čertovský kámen pod zemí. Bohatství do času, chudoba navěky. Eduard Bárta
Převaděč Eduard Bárta
Řada lidí se ale krajin svého dětství nevzdala. Z principu, nebo jenom proto, že nejsou hrrr- přijmout současný svět. Najdeme mezi nimi umělce, spisovatele, výtvarníky, výrobce loutek… Prostřednictvím jejich děl znovu nalézáme čisté, průzračné světy, kde strach s fantazií, zlem a dobrem hrají nekonečný mariáš a každý začátek tu spěje k uspokojivému konci. Svět, který je relativně stále ještě v pořádku.
Jsem rád, že mezi námi jsou stále lidé, kteří umějí v té dnešní záplavě reklamy a konzumní spotřeby ocenit ruční práci, dílo, něčí zpověď. Tím myslím třeba jakékoliv umělecké výrobky, i poctivé řemeslo. (Eduard Bárta)
Jedním z „převaděčů“ do zmíněných krajin je mostecký výtvarník, ilustrátor Eduard Bárta. Jeho obrazy máte nyní možnost vidět v Poppelově síni duchcovského muzea. Upřímně, nevím, s jakým záměrem se vynikající malíř, který je výtvarnickým samoukem, pustil do malování. Po návštěvě výstavy ale mohu potvrdit, že mi jeho výjevy dávných světů zvedly náladu, odměnily mě příjemnými pocity a obarvily den.
V Poppelově síni se uvolníte
Prodejní výstava nazvaná Obrázky s příběhem nabízí pokoukání, ale také možnost získat za sympatickou cenu výjimečný originál. V motivech obrazů se objevují převážně města a vesnice severočeské krajiny. Odehrávají se v nich příběhy, které známe z historie i scénky z běžného života, kořeněné tajemnem pověstí a pohádek. V podání Bárty působí jak výšivka na hebkém polštáři. Položíte na něj hlavu a zmizí strach, stres i blbé nálady.
Jsme na tomto světě na návštěvě. Pokoukáme se tu, možná tu i něco zanecháme. Lidství, prostota, úcta k tradicím a historii. Ty nám ukazují, odkud pocházíme, kam patříme. Krása naší české a moravské krajiny mi neustále odhaluje a dává něco nového. (Eduard Bárta)
Téměř v každém díle najdeme pohádkovou bytost. Zejména čerty, kteří jsou v Bártovo provedení energičtí, vitální a éteričtí divoši. Všude je také plno lidí. Motivy prázdných krajin a vesnic najdeme u autora jen zřídka. A když už, oživí je alespoň postavami draků a již zmíněných čertů, kteří se v obrazech mosteckého autora osobitým způsobem zabydleli. Kromě nich tu vystopujeme také smrt nebo bytosti, jejichž původ a definice by byla oříškem i pro odborníky přes pohádky.
Příležitost máte jen do 23. dubna
Typickým rysem pro tvorbu Eduarda Bárty je vizuální odstup. Magická výška, ze které autor pozoruje děj. Snad proto, že sám nechce nastavovat kůži tomu, co na diváka chystá. Nebo se jednoduše nechce jako režisér motat mezi herci. Dalším výrazným znamením je úžasná poetika zpracování motivů, vzdálených na míle dnešnímu přetechnizovanému světu. Balancování Bárty mezi naivním a realistickým vyobrazením je líbivé. V žádném případě však není laciné ani podbízivé.
Je mi to líto, když vím, že za celý svůj život nestihnu procestovat všechny ty krásné kouty naší země, řeky, rybníky, lesy, hrady, zámky, kapličky, mlýny, půvabná stavení. Je jich hodně a chvála všem lidem, kteří se o ně starají… (Eduard Bárta)
Vzhledem ke skutečnosti, že Eduard Bárta vystavuje jen zřídka, neměli byste propásnout příležitost dopřát si umělecký zážitek a výstavu v duchcovském muzeu navštivte. Dodá vám energii a povzbuzení do nadcházejícího barevného jara. Přesvědčíte se, že je také příjemnou a účinnou terapií. (Nevěřím, že se při odchodu nebudete usmívat.) Končí 23. dubna.
Eduard Bárta
Informace o mosteckém výtvarníkovi najdete na jeho webu ZDE.
