Přišel a přivedl s sebou bytosti z nelogických světů, z imaginárních prostor a hlubin nevědomí. Trochu jimi děsí, trochu balancuje na hraně strachu a úžasu a taky se mu daří vnitřně bortit naše předsudky při pokusu o souznění. Nehraje na píšťalu, a přece něčím tak neodolatelně pábí…
Výtvarník Cyril Kubeška
Panoptikum jeho bizarního snového světa s názvem Co přichází s nocí si můžete do 17. února 2024 dopřát v Popelově síni duchcovského muzea. Společnost bytostí, ve kterých objevíte něco hodně povědomého, vám přinese silný a nevšední zážitek. Návrat obrazů, co ležely zapomenuté na dně vašich imaginárních krajin, v nichž zanecháváte stopy po celý svůj život a kam se často neradi vracíte. Jenomže právě ta možnost nahodilých návratů je očistná víc, než si připouštíte.
Co přichází s nocí
Cyril Kubeška začal tvořit, protože chtěl zhmotnit svůj sen. Vytvořil první sochu a od té doby přetavuje snové abstrakce do uměleckých koncepcí. Ve významové rovině pracuje s určitou formou symboliky. K vytváření figurálních motivů používá klacky a papírovou hmotu. V obrazech pak rozehrává kontrast černého základu s výjevy v šedivých odstínech.
Může socha být objektem, či objekt sochou? A co je socha, a co je objekt, a koho to trápí v době poučené-nepoučené modernou i postmodernou? (Štěpán Málek)
Na pozadí jeho bytostí se divákovi promítnou obyčejné všednosti, které si z pohodlnosti a někdy i z obav nechceme připouštět. Podstata smyslu Kubeškovy tvorby daleko překračuje všední ustálené společenské vazby a může zanechávat provokativní odér. Atmosféra expozice je tak nahuštěná tristními odkazy, nevyřčenými výčitkami a současně těžko vykladatelným pocitem klidu a smíření.
Třetí rozměr přeludů
Cyril Kubeška ve svých sochách odhaluje víc, než si možná sám uvědomuje. Jeho představivost dokáže modelovaným objektům dodat neuvěřitelné charisma, působivost a opravdovost. Autor jejich prostřednictvím důrazně manifestuje existenci docela jiného světa vedle toho, který nás obklopuje. Využívá snovou obraznost, hlubiny podvědomí a imaginaci, aby nás vtáhl do neutilitárního třetího rozměru svých přeludů.
Vše, co jste kdy chtěli, je na druhé straně strachu. (George Addair)
Díla Cyrila Kubešky, vyklíčená v úrodné půdě autorových invencí, myšlenek, zkušeností a vzpomínek, uložených v hloubce nevědomí, přinášejí překvapivé uvolnění. Jako každé poznání a prozření. Jako všechny momenty, kdy najdeme odvahu si přiznat, čím doopravdy jsme, s čím v sobě bojujeme, čím bolíme, čím dokážeme způsobovat radost, ale také zármutek. Bytosti Cyrila Kubešky mají nádherný dar vyvést nás ze světa obecně uznávané reality do té neopakovatelné a maximálně vstřícné, která je realitou našeho jedinečného osobního světa.
