Mám ráda kumštýře s řemeslným základem. Vrací nám zpátky doby, kdy základem kvalitního umění bylo proniknout nejprve do tajů řemesla. Tím nedocházelo k tomu, že jsou někdy diváci vystavovaní zkouškám, jestli je nevymytá konzerva s vidličkou uměleckou instalací nebo ji tam výtvarník jednoduše po gáblíku zapomněl.
Ondřej Drábek z Choustníku v sobě poctivý řemeslný základ má. Je umělecký řezbář, což bývá na rozdíl od tvůrčího procesu třeba takového kreslíře o fous složitější. Se dřevem, které má svoji váhu, ať to vezmete z jakého úhlu pohledu chcete, se musí nejprve porvat. Dostat se mu pod kůru, cítit jeho vůni a tep. Potom teprve může postupně odemykat tvrdost materiálu a pro naše oči tvořit pastvu tvarů a podobenství.
Ondřej se svým parťákem, výtvarníkem a řezbářem Marcelem Jeřábkem z Novosedlic, vytvořil v posledním srpnovém týdnu zvoničku, určenou do Přítkova. Zaujme místo po bývalé kapli, která tu stála od roku 1805 do roku 1947. Do doby, než začala překážet, chátrat, být pro oči odpovědných neviditelná, zkrátka než s ní byl šmitec. Na jejím místě, nad křižovatkou, se objeví nová zvonička s motivem svaté rodiny. Bude připomínat tamní tradice i šikovnost českých řezbářů.
Zvoničku vyřezal Ondřej Drábek s pomocí Marcela Jeřábka v proboštovském lesoparku z tamního dubu. Postupný proces tvorby tak mohli sledovat místní, kteří sem chodí na procházky. Zvonička byla dokončená za necelý týden. Má úctyhodné čtyři metry, nese motiv svaté rodiny a docela nahoře prostor pro uchycení zvonce.
S Ondřejem a Marcelem jsem se setkala ve čtvrtek 29. srpna, kdy už byla zvonička dokončená a čekalo se jen na zvonec. Ostatně, podle telefonátu (odkudsi), dorazil zvonec ten den zrovínka na poštu. Řezbářům tak zbývalo zavěsit ho, dokončit lavičku a informační panel. Než vykouřili cigaretu, stihli jsme minirozhovor.
Jak jste se k výrobě zvoničky dostali?
O: To zařídil Marcel. My jsme spolu už něco vyřezávali a pořádáme společně sympózia. Marcel řekl, že by sympozium v Proboštově šlo. Nakonec jsme se ale s obcí dohodli na zvoničce. Vytvořili jsme tři návrhy. Návrh zvoničky, lavice, a ještě k tomu takový dřevěný poutač, kde budou informace o kapličce, která v Přítkově stávala.
Proč zrovna zvoničku?
M: To byla náhoda. My jsme šli na úřad nabídnout sympózium. Ale podle vedení obce už mají na letošní rok moc akcí. V nabídce jsme měli fotku Ondřejovy zvoničky, která se jim zalíbila a řekli nám, že něco takového chtějí taky.
O: Já už jsem dělal zvoničku svatýho Floriana do Křeče. Asi čtyřmetrovou sochu. V Proboštově jí viděli a že by něco podobného potřebovali. Já se zeptal, co mám vyřezat za motiv. Obec to konzultovala s farářem a v depozitech sehnali dokumentaci ke kapličce. Jak vypadala, co na ní bylo a od těch informací jsme se odrazili. Rozhodli, že zvonici zasvětí svaté rodině. Kaple, která tam stávala, byla zasvěcená stejně. Aby se neporušila vazba k tomu místu.
Vy spolu tvoříte stále, nebo šlo o jednorázovou akci?
O: Občas spolu děláme. Ale ne tolik na tvorbě, ale sympozia. Známe se už dlouho. Poznali jsme se v Mostě, odkud původně jsem.
M: V roce 1989 jsme byli oba členy undergroundové výtvarné skupiny Magma. Byla to mostecká skupina, ale fungovali jsme pod KaSS v Bílině. Tu skupinu jsme založili, abychom mohli vystavovat. Samostatně jsme tenkrát nemohli, to v té době nešlo. Stejně nám toho vždycky půlku sundali. My jsme si to zase pověsili. A furt dokola. Než nám to zatrhli úplně.
O: Později jsme se soustředili už jen na pivní slavnosti, protože to byla taková doba temna, kdy nás potom nechtěli nikde. Neměli jsme prakticky šanci vystavovat.
M: Od té doby se známe. A teď spolu občas i děláme. Až to tu skončíme, jedeme řezat zase někam jinam, na Šumavu. Tu a tam si takhle pomůžeme. Jako u téhle zvoničky. To byl velký kus. Samotnému by se to Ondrovi dělalo špatně.
V celé genezi, ze které se nakonec vyklubala nová zvonička pro Přítkov s nostalgií dávných časů, o které už pěli ódy některá média, mají prsty místostarosta Roman Nešetřil se starostkou Janou Čermákovou.
Edit: Zvonička byla instaovaná v pátek 13. září a v ten den také vysvěcená. Součástí instalace bylo sousedské posezení s občerstvením a živou hudbou. Takové pohodové ántré Přítkovských před slavnostmi obce, které se konaly hned následující den, v sobotu 14. září.
