O víkendu 9. a 10. září se v Krupce na Teplicku konaly tradiční Mariánské poutní slavnosti. Město rozkvetlo barvami atrakcí, stánků, občerstvovacích stanů i hudbou. Ta zněla z různých stran a bylo ji slyšet daleko. Lidé vyrazili ve sváteční náladě na Mariánské náměstí a do jeho okolí. Příležitost pobavit se, popít, ochutnat něco dobrého, popovídat si se sousedy, se známými a s přáteli, si nechal ujít jen málokdo. Střed města tak zažil jeden z nejrušnějších víkendů letošního horkého léta.
Z bohatého programu si mohl vybrat každý to své. Na pódiu se vystřídali například Martina Balogová, nestárnoucí Petr Rezek, rozesmátý Tomáš Linka nebo Pavlína Jíšová a další. Své umění předvedla děvčata ze souboru Srdcové eso, šermíři ze skupiny Bohémia Fénix, ale také třeba šikovní řemeslníci. Atrakce zabraly celý prostor pod bazilikou, kde měli rodiče příležitost unavit své potomky. Některé z kolotočů ovšem vyžadovaly pořádnou kuráž a troufli si na ně spíš teenageři a dospěláci. Ze stánků voněly sladké i slané dobroty, všude lákadel, že oči a peněženky nevěděly, co dřív. Koupit se dalo od ručně vyrobených hraček a módních doplňků, šperků, triček s bláznivými obrázky třeba také kolo sýra.
Dojet jste mohli jen pod baziliku a dál musel každý po svých. Zaparkovat auto bylo zejména pro přespolní někdy oříšek. Místní už vědí a proto většina dorazila po svých. Konečně, byl krásný den, proč si ho nezpestřit příjemnou procházkou.
Perníková srdce z lásky. Jsou věci, které se nemění ani v toku staletí. V tomhle případě by mě jen zajímalo, kterému z nabízených srdcí dala slečna uprostřed přednost. 🙂
Srdce jste mohli své milé pořídit i u Pohřebního ústavu sv. Jiří. Náhoda si s námi občas docela pěkně zašpásuje.
Nejlepší „objekty“ pro reportáž jsou ty, které nevnímají, když je fotíte. Tahle trojice mladých slečen měla docela jiné starosti a určitě i mnohem zábavnější téma, než objektiv fotoaparátu.
Že by nový klobouk pro princeznu?
Hrdě vykračující mladý muž se procházel odvážně kolem monstrózních strojů jednotlivých atrakcí. Záda měl krytá svojí krásnou maminkou.
Velkou pozornost přitahoval stánek s nabídkou sýrů. Ty panečku byly! Už jen při představě, jak zakrojím třeba do ementálu, se mi sbíhaly sliny. Taky se tu občas tvořila slušná fronta.
Ta vůně! Jenomže ve třicítkách bych si nebyla jistá, jestli ty krásné klobásy dopravím ve zdraví domů.
A když byla řeč o klobásách… Tuhle sochu jsem obdivovala, jak stojí v horku v oblečení, které ničím nepřipomínalo vzdušnou bavlnu. Dotyčný musel být dobře vyuzený. Ale jinak odvedl špičkový výkon a obstojně zmátl zvídavého chlapce, který váhal, co si má o tom všem vlastně myslet.
To bylo lákadel…
Všude plno. Projít někdy kolem stánků byl obstojný výkon.
Ono jim nestačí, že se to točí. Ono se to musí ještě vozit nahoru a dolů. Ne, tyhle zákeřnosti žaludku nedopřávám. I když jsem jim ten let malinko záviděla.
Slečna jako nic a s jakou vervou se do toho nýtu, či co to bylo, s kladivem obula. Nebo opřela? Nebo uhodila?
Martina Balogová na pódiu. Mnozí si při jejím vystoupení trochu odpočinuli, než se pustili dál. A někteří to nakonec nevydrželi a dali se do tance.
Nenechte se zmást těmi prázdnými místy. Za pár minut už nebylo kam si sednout. Ale žádný stres. Kousek dál byl velký stan se spoustou židlí, pod kterým čepovali orosené pivo.
Moc ráda bych si něco takového taky vyzkoušela. Jen se bojím, že při mé váze by mě guma vystřelila jako prak někam daleko. Tam, kam bych třeba ani vystřelená být nechtěla.
To byl fofr! Mladý muž ten svůj téměř vesmírný sešup ustál se zdravou kůží i sebevědomím.
Pán s červenou taškou měl zmrzlinu a vypadal nadmíru spokojeně. Někdy nám ke štěstí stačí jen tak jít, lízat zmrzku a jednoduše být.
Své o tom vědí i tyhle dvě sympatické dámy, které zrovna mlsaly taky něco dobrého.
To nedáš. – O co?… Jak ráda bych se někdy vrátila do jejich světa. Vy ne?
Puntičkář ve mně zařval smíchy. No, malá chybička se na tabuli vloudila. Podstatné ale bylo, že točený Gambrinus nabízel pán dobře vychlazený a jako křen.
Pro pejsky to na asfaltu byla trochu muka. Tenhle už paničku přemlouval, ať jdou domů. Tak zase třeba za rok. Ať se na příštích Mariánských poutních slavnostech sejdete zase všichni a ve zdraví.
Poutní slavnost
Poutní slavnosti bývaly církevní akcí, kterou věřící pořádali na památku světce, jemuž byl zasvěcený kostel nebo kaple v obci. V 19. století získávaly postupně i světský, zábavný charakter. Po mši následovala taneční veselice, vystoupení potulných herců, pro děti se stavěly atrakce a nechyběly boudy, kde se prodávaly výrobky řemeslníků. Poutě bývaly jedním z nejvýznamnějších svátků.
Poutní místa
V Krupce se Mariánské slavnosti vážou k barokní bohosudovské bazilice, kostelu Panny Marie Bolestné. Areál byl v roce 2018 vyhlášený za národní kulturní památku. Jde o jedno z mariánských poutních míst, která mívají zvláštní význam. Nejsou přímo spojená se životem Panny Marie, ale bývají to místa jejího zjevení, případně jejího obrazu nebo sochy, kterým bývá přikládána nadpřirozená moc.
Pověst o zázračné sošce z Krupky
K bohosudovsé poutní bazilice se váže tato pověst: V den svátku Panny Marie šla děvečka z jednoho krupského statku k prameni u hrobu křižáků vyžínat trávu. Kolem ruky se jí ovinul had. Děvče se leklo a zdvihlo paži i s hadem ke koruně staré lípy, kde se zjevila zářící soška Panny Marie. Září omámený had sjel z dívčiny ruky a odplazil se pryč. Děvečka příhodu vyprávěla hospodáři. Ten se spolu se sousedem vydal k lípě. Tam objevili sošku, která byla následně umístěná v krupském kostele. Druhý den ale zmizela a objevila se znovu v kmeni lípy. Stejná situace se několikrát opakovala. Lidé proto usoudili, že je Boží vůlí, aby zázračná soška Panny Marie zůstala na místě, kam se vrací a u pramene pro ni postavili dřevěnou kapličku.
Zdroje: wikipedie, visit.krupka.cz
