Její veličenstvo ryba v sítích teplických rybářů

Švýcarské přísloví praví: „Kdyby ryba neotevřela hubu, nebyla by ulovena.“ Někdy je prostě lepší držet ústa. Přísloví Švýcarů ale trochu pokulhává. Zrovna v sobotu 15. října vytáhli tepličtí rybáři z Malého rybníka v Zámecké zahradě víc jak dvě tuny ryb. Vypustili vodu, rozhrnuli sítě nad kaluží, která na dně zbyla a všechny ryby bez rozdílu, jestli byly s hubou dokořán nebo zavřenou, skončily v kádích na břehu.

Voda stekla do parku

Voda z rybníka se nedá vypustit najednou. Ten malý v Zámecké zahradě vypouštěli několik dní před výlovem. Jeden z rybářů mi prozradil, že prý jim nějaká voda utekla až dolů do parku k nohám Beethovena. „Něco je asi rozbitý,“ přihodil do zamračeného rána jeho kolega pointu ze známého vtipu. Krátce po osmé, s mlhou a deštěm za zadkem se ale chlapi ke srandičkám rozhoupávali pomalu. V rybníce zívala černá, zapáchající kaše a těm, kdo do ní kolem deváté vlezli, aby roztáhli sítě, se o ní určitě zdálo ještě v neděli večer.  

– Mě fascinuje, jak ty jsi čistej. No vážně kluci, já kdykoliv ho vidím, on je vždycky tak vyňuňanej.

– Vždyť je svátek, ne, vole.

– Viděl jsi moje hadry? To je, jak kdybych prošel válkou. Takhle vypadaj hadry lidí, co makaj!

Chlapi začali tahat ke kádím od rybníka přepravky navršené rybami. Nejdřív je vysypali na síta, kterým se říká přebírky, aby ryby opláchli. Blažená nevědomosti! Stála jsem moc blízko, nevěda, co přijde. Z ryb, vytažených z černého mazutu, se při sypání z přepravek logicky rozstříklo páchnoucí bahno do všech světových stran. Tedy i na mě. A chlapi, kteří dělali přímo u přebírek, vypadali ve tvářích jako po prodělání černých neštovic. Ostatně, na fotkách je možná nepoznají ani jejich vlastní ženy.

– Hele, Přemku, to bílý za tebou je labuť. To není ryba.

– Jo, Přemku, to nech být. To do sítě netahej!  

Přebírkám se říká přebírky proto, že se na nich ryby přebírají, tedy třídí. Třídili se kapři, amuři a bílé ryby. Po dopadu na síto na ně chlapi vychrstli kbelík čisté vody, aby z nich smyli bahno a taky aby věděli, co tam vůbec leží. Ryby pak putovaly do sportovních vod. Big show si užil úhoř, který se vysmekl a za poměrně velké pozornosti přihlížejících se chvíli plazil po nábřeží.

„Úhoř je záhadná ryba, tajemná, nevypočitatelná. Ožívá v noci a loví při měsíčku. Loví jen když je pod mrakem a když hvězdy jdou spát…“ (Ota Pavel)

Rybáři z teplické místní organizace Českého rybářského svazu vytáhli v sobotu z rybníka v Zámecké zahradě víc jak dvě tuny ryb. Podle hospodáře Romana Petrů to ale mohlo být víc, kdyby… „Něco nám tu vychytají pytláci, něco uloví volavky.“ Nejvíc bylo kaprů. Celkem 981 kusů a úctyhodných 1963 kilogramů. „Kaprů jsme sem ale nasadili 1800 kusů, tak jsem počítal s tím, že jich vylovíme minimálně kolem 1200,“ poznamenal Petrů. Podobně podle něj dopadl i amur, kterého vytáhli 168 kusů (118 kg) a nasazených přitom bylo 500. Zbývající úlovky v kádích tvořilo 556 kusů bílé ryby, což je třeba plotice nebo karas.  

– Taky podle rukou poznáš, kdo maká, protože ten má mozoly. Ty nemáš žádný.

– To víš, my doktoři…

Chlapské štengrování má něco do sebe a mně osobně pokaždé zlepší náladu. Kromě srandiček ale rybáři z teplické MO v sobotu odvedli ranec pořádné práce. Jako když zapnete mašinu, kde každá součástka šlape přesně jak má. Jedno navazuje na druhé, za každým krokem následuje přesný sled dalších.

Chlapi makali jak dobře nastartovaný stroj. Byla to vážně podívaná, i když lov čehokoliv zrovna nemusím. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že by tohle měly vidět všechny jejich ženy a přítelkyně. Protože jde o ten jedinečný úhel pohledu. Ten, který může být pro mnohé hodně zajímavý a překvapivý. Ostatně další příležitost vidět své chlapy při práci budou jejich protějšky mít v sobotu 29. října, kdy se koná výlov Velkého rybníka.

Odesláním emailu souhlasí zájemce o newsletter s občasným zasíláním informací o novinkách, soutěžích a obchodních sdělení (maximálně 1x týdně). Svůj souhlas může v emailové komunikaci kdykoliv zrušit. Odesláním své emailové adresy současně vyjadřuje souhlas s ochranou osobních údajů (GDPR).

About Ilona Kaulfuss

Vydavatelka magazínu DEZERT, šéfredaktorka, copywriterka, autorka, krotitelka dvou vnuků a jednoho sebejistého francouzského buldočka. www.ilonytexty.cz

View all posts by Ilona Kaulfuss

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *