Sokolovna v Dubí má jít k zemi. Město si mastí svaly k demolici už cca pět let. Chrám vzpomínek, který dnes vyhlíží víc žalostně než vznosně. Chřadnoucí hrad, kde brouzdá po chodbách strhaná samota a pod nohama jí šustí rozsypaný štěstí těch, co tu někdy propili mládí, svědomí, chalupu, krávu nebo manželství.
Tahle známá dubská restaurace bývala i útočištěm pro duše oddané sportu, které užívaly její tělocvičnu. Takže se tu pod jednou střechou střetávaly dva světy. Ten na oko radostný, křepčící u piva, trousící fórky z rukávu, pod jehož maskou doutnaly porážky, opuštěnost a vztek. A pak ten upocený, plný bolesti, mozolů a odříkání, který ústil do vítězství nebo alespoň do radosti z přemožení sebe sama.
I mně vetkal genius loci dubské Sokolovny uzlíky do žilkování v duši. Ve třinácti jsem tady začala hrát závodně badminton, zamilovala se na turnaji v Liberci do kluka, co ho hrál závodně v Kopistech. V patnácti jsme si tu střihli rozlučkový mejdan na konci devítky, který se pak přesunul na Paraplíčko a celkově nedopadl. Někteří z nás se poprvé opili alkoholem, láskou, ctností, tím vším, co prorokoval už prozřetelný Baudelaire. A do třetice, já, až do nehtu na palci u nohy Teplická, jsem si vzala kluka z Dubí. Ten si do Sokolovny chodil spravovat náladu, reputaci i sebevědomí, jako dalších 99,9 procent chlapů v tomhle městě pod horami, kde tenkrát ještě nebyla hospoda na každém rohu.
Všechno chce své. A jestliže by dnes opravy objektu spolykaly několik desítek milionů korun, pak je rozhodnutí o demolici pochopitelné. Zkrátka tahle bouda pro bezbožné psy, molo pro opuštěné slečny, oáza zapomnění v poušti času, řetízkový kolotoč z reality do euforie, zpátky a zase tam, zmizí jednou z povrchu zemského. Několik dutých ran a všechno se sesune k zemi. Její trosky pak odhrnou, aby udělali místo pro velké dětské hřiště, protože čas nezastavíš. Čas nám kašle na vzpomínky, na pocity a nebude kvůli nějaké nostalgii, co z nás věčně na hony táhne, sedět na prdeli.
Historie dubské Sokolovny
V roce 1928 objednal Dělnický tělocvičný spolek v Dubí (Allgemeinen Arbeiter – Turnverrein in Eichwald) výstavbu Lidového domu v dnešní ulici U Hřiště. Lidový dům (Volkshaus) byl pojat jako multikulturní centrum se sálem (tělocvičnou) a jevištěm, šatnami, hostinskými pokoji, kuchyní, občerstvením s pivnicí, záchody a venkovním sportovištěm. Dne 16. prosince 1929 byla vydána stavební koncese pro Všeobecnou tělovýchovnou
jednotu pro Dubí a okolí. Po druhé světové válce zde krátce působil Sokol a poté TJ Baník Dubí-Cínovec. Sportovní aktivity jako například judo nebo badminton a další zde byly provozované ještě ke konci 20. století. Později už objekt sloužil jen jako resturace, střídal provozovatele a postupně chátral. (Zdroj: web Města Dubí)
