Dojmová etuda
K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové pohlednice z časů, které jsou tak vzdálené.
Kdo jen trochu chce, bývá intenzivně vtažený do světa, o kterém se dočítal v knihách, se kterým se seznamoval v historických filmech, případně si ho pamatuje z pohádek. Už jako dítě jsem s rodiči raději navštěvovala hrady než zámky. Snad proto, že jejich podobu z časů největší slávy jsem si mohla více dotvořit podle vlastní fantazie. A také proto, že na rozdíl od zámků nabízejí hradní zříceniny atmosféru více nabitou tajemnem, které vyvolává zvláštní chvění.
Rýzmburk v Oseku
Jedním z velmi pěkných hradů na Teplicku je Rýzmburk v Oseku. Nádherná stavba, která se nad krajinou tyčí ve výšce necelých 600 metrů nad mořem. Zřícenině nechybí onen genius loci tajemných míst. Vládne tu atmosféra, která by se (i bez kapradí) dala krájet. Hrad Rýzmburk nadchne každého, kdo sem zavítá poprvé, a opakovaně potěší ty, kteří se vracejí už poněkolikáté. Areál hradu je poměrně rozlehlý, takže nehrozí, že byste se museli prodírat davy návštěvníků. Úžasný zážitek si odtud odnesete za každého počasí.
Na procházku s kočárkem tenhle výlet nejspíš vhodný nebude. A pokud s sebou vezmete menší děti, je třeba dohlížet na to, kam ti malí zvědavci zamíří. Prostor je otevřený, úžasně variabilní, a nevymezují ho žádná zábradlí ani jiné bariéry. Je tady spousta kamenů, děr, do kterých by mohla zajet nejenom dětská noha. Nepozorný malý vetřelec by se mohl také celkem snadno skutálet z kopce dolů.
A ještě něco. Ve třicátých letech 19. století sem zavítal básník Karel Hynek Mácha, který tu vytvořil jednu z nejznámějších kolorovaných kreseb hradu. Kromě toho se tady natáčela scéna vynikajícího českého filmu Páni kluci. Konkrétně sekvence, kdy šli kluci dobývat hrad.
Kudy na Rýzmburk
Zřícenina Rýzmburku je dobře přístupná z Oseka, odkud vede červeně značená turistická cesta, dlouhá cca 2,5 km. Pokud s sebou budete mít menší děti, můžete zaparkovat až nad kaplí, od které už je to jen kousek. Cesta vede příjemnou krajinou, posetou kolem silnice rodinnými domky a rámovanou z jedné strany potokem. Nedaleko hradu můžete navštívit i zajímavou přírodní památku Vrása, která potěší zejména srdce geologů. Milovníci kol uvítají informaci, že v blízkosti hradu prochází značená cyklotrasa.
Pověst o hradu Rýzmburk
Legenda spojená s hradem Rýzmburk je o kopáči, který na hradě po mnoho dní a nocí velmi tvrdě dřel, aby pro svého pána vykopal tajnou chodbu. Namísto slíbených peněz se mu ale dostalo zvláštní odměny. Jeho pán z obavy, aby kopáč nikomu neprozradil, kudy tajná chodba vede, nechal chasníka vsadit do věže a připravoval jeho popravu. V noci ale muž ze svého vězení ve věži zmizel a nikdo ho už nikdy neviděl. Dodnes prý mohou návštěvníci hradu zaslechnout jeho tajemné volání.
Z historie hradu
Nejstarší zmínka o Rýzmburku je z roku 1250. Předpokládá se, že zhruba dva roky před tím byla dostavěná jedna z věží. Lokalita, kde zřícenina stojí, patřila ve své době ke strategickým místům. Procházela tudy už od pravěku jedna z nejznámějších cest z Čech do Saska, kterou hojně využívali obchodníci, poutníci i králové.
Riesenburg, což znamená v překladu Obří hrad, založil původně král Václav I. Stavbu řídil Boreš z rodu Hrabišiců (měli v erbu hrábě), neboli pánů z Oseka, kteří ve stavbě pokračovali, když hrad dostali do držení v roce 1250. Hrabišici patřili mezi nejvýznamnější šlechtické rody středověkých Čech. Mimo jiné založili například osecký klášter cisterciáků.
Z Hrabišiců se do pokračování stavby po Borešovi pustil nejspíše Slávek Veliký, který byl nejvyšším komorníkem krále, ale mohl to být také jeho syn Bohuslav (1201-1240). V každém případě stavba rozlehlého hradu v držení Hrabišiců, po převzetí Borešem, pokračovala a byla dokončená až Borešovým vnukem na počátku 14. století. Jednalo se o velmi rozsáhlý objekt, který byl velkým soustem i pro tak bohatý rod, jakým byli páni z Oseka. Proto je hrad na další stavby, kromě několika základních nádvoří, věží a hradeb, poměrně chudý.
Páni z Oseka sídlili na hradě až do roku 1398, kdy ho zadlužený vnuk Boreš mladší prodal míšeňskému markrabímu Vilémovi a jeho manželce Alžbětě. Držení Oseka jako zástavního statku potvrdil markrabímu a jeho vnukům roku 1422 císař Zikmund. Českým králům se nelíbilo, že tak významný hrad uvnitř českého území je v cizích rukách a chtěli ho získat zpět.
Podařilo se to až králi Jiřímu v roce 1459, který jej od roku 1460 postoupil do zástavního držení Prokopovi z Rabštejna. Krátce před jeho smrtí (†1472) byl údajně Osek roku 1469 obležený královským vojskem a dobytý o čtyři roky později (1473), když saským knížatům došla trpělivost s nájezdy Prokopova nástupce, Jindřicha z Rabštejna. Knížata Arnošt a Albrecht odevzdali dobytý hrad královně Johance.
V roce 1488 se na hradě usídlili páni ze Sulevic, kteří ale později přesídlili na novou tvrz v Duchcově a hrad opustili. Roku 1523 prodal Jan Kaplíř ze Sulevic oseckou zástavu Děpoltovi z Lobkovic, jehož synové o sedm let později získali od krále Ferdinanda Osek do dědičného držení.
Lobkovicové se na Rýzmburku usadili natrvalo. Později se ale i oni přesunuli na tvrz (pozdější zámek) do Duchcova a opuštěný hrad v průběhu 16. století zcela zpustnul. Před polovinou 17. století zdědili duchcovské panství i se zchátralým hradem Valdštejnové. Těm patřilo panství s hradem až do poloviny 20. století, kdy byl majetek hraběti Karlu Arnoštovi z Valdštejna vyvlastněn.
Popis Rýzmburku
Rýzmburk patří mezi nejrozsáhlejší hrady v Čechách. Je postavený na dlouhém a úzkém skalnatém ostrohu, který z východní a severní strany obtéká potok. Z hlediska středověkého vojenství se jednalo o kvalitní pevnost, která nejspíše nikdy nebyla zcela dobytá.
Hrad má dvě základní části. Jádro s obytnými věžemi a kaplí se nachází v nejvyšší části skalnatého hřbetu. K němu z jižní a západní strany přiléhá mnohem rozsáhlejší areál ohraničený hradbou se střeleckými věžičkami, kterému dodnes dominuje masivní útočná věž (tzv. bergfrit).
Zřícenina se od 30. let 19. století stala oblíbeným výletním místem a je jím dodnes.
Zdroje: Ústřední seznam kulturních památek České republiky, Lehký, Sýkora, Hrady.cz, kudyznudy.cz
