Teplický zámek je prolezlý brouky. (Všude samá kusadla, tykadla, krovky.) Přitáhli 16. května s úžasným výtvarníkem Romanem Frantou na otevření jeho výstavy My brouci. V Teplicích ji můžete zkouknout do 1. září. Nepíšu až do, protože vím, jak to letí. A než se někteří z vás rozhoupou…
Broukař (z Hamelnu)
Roman Franta je jeden z nejlepších současných výtvarníků u nás. Promarnit šanci vidět jeho obrazy na vlastní oči je stejné, jako odmítnout tři sudy kvalitního vyzrálého vína. Máte příležitost setkat se s tvorbou autora, který povýšil barvu na ikonu všehomíra a ironizování konzumní promiskuity na poslání. Roman Franta tvoří bez mantinelů, které podpírají obecně platné jistoty a jeho tvorba tak vyzařuje tolik svobody, že jsem se přistihla při závisti. Míří mnohem dál než duše připustí a oči dosáhnou.
Krovky a tykadla, kam se podíváš
Brouci Romana Franty jsou úžasné bytosti. Sebestředné, marnivé a co se barev týče, občas roupama neví, co by. Hnidopich ve mně nejprve prohlásil, že těch barev je nějak moc. Pak jsem se od toho broučího mihožení nemohla odtrhnout. Odkojená Joy Division a četbou Zpěvů Maldororových jsem při pohledu na to laskavé velebení hmyzího světa tála jak sněhová koule ve sklářské peci. Nechala jsem oči spásat duhovou veselost a duši krmila rozkoší. Samé excelentní dávky. Po tomhle pedstavení na brouka nešlápnete.
Tváře a podobizny
Když se chodíte na výstavy i dívat, a nedržet se zdviženým malíčkem jen dvojku červeného, určitě si v případě Frantových tváří všimnete, že jsou odvalené od nakažlivé broučí radosti na hony daleko. Ony se sice snaží vtěsnat výsledný dojem do spokojeného výrazu, až jim to trhá kůži na hadry. Chtějí vykouzlit úsměv, pro který si nastřihly víčka i koutky úst a teď krvácejí všemi barvami. Ale houby platný. Stačí se na jednu z nich zadívat o vteřinu déle a plandáte v lanovce, co se urvala těsně před vrcholem. Ano, i to je součástí vzkazu. Od všeho ždibec. Od světlé radosti k temnému strachu. A nenechte se opít hamburgerem, kdyby to chtěl Roman Franta svádět na nebožtíka Warhola.
Euforie kořeněná masakrem
Jestliže už dlouho toužíte po tom, dopřát duši echt zážitek, pocit fatální pařby až na dřeň, chcete ze sebe seškrábnout hustou vrstvu všednosti a žíly protáhnout erupcí vjemů, vypněte svoje Kdyby a běžte. Ta výstava tu na vás nebude čekat věčně. A klidně si jí dopřejte několikrát. Je to kvalitní matroš.
ROMAN FRANTA je docentem Akademie výtvarných umění. Žije, pracuje a tvoří v Praze. Narodil se 3. srpna 1962 v Táboře a vystavovat doma i v zahraničí začal od roku 1992. Má za sebou více než 100 společných a 70 samostatných výstav. Jeho práce byly oceněny na několika mezinárodních soutěžích. V Londýně získal 1. cenu za malbu v Evropské soutěži vysokých uměleckých škol, 4. cenu na Bienále malby v Miláně. Je zastoupený v mnoha soukromých a státních sbírkách u nás i v cizině. V Národní galerii v Praze, Alšově Jihočeské galerii, v galerii F. Jeneweina v Kutné Hoře, v Muzeu umění v Olomouci, ve Wannieck gallery v Brně, v Nadaci současného umění v Praze, ve Swiss Bank Corporation v Londýně nebo v Městské galerii Kubus v Hannoveru a dalších. (Zdroj: Wikipedie)
