Pavel Roučka, každé jeho plátno je jak právě probuzená sopka

Dynamika utržená ze řetězu

To bylo první, co mě napadlo na výstavě obrazů Pavla Roučky. A protože jsem hodně emotivní typ, vybavily se mi věci související s dynamikou. Ty, které ženské budou zapírat, protože to buď není vhodné, nebo je to až moc na nějaké otevřené přiznání. Mně to neva. Klidně přiznám, že míra vnitřní dynamiky, u kohokoli, je pro mě jedním z určujících znaků kvality erotického prožitku. To je jasný jak facka.

Energie ustájená v plátnech

Kdybych měla hodně zjednodušeně přirovnat proces tvorby Pavla Roučky k něčemu, aby i laik byl v obraze, pak je to jako vyprávění lidí, kteří myslí tak rychle, že nestíhají formulovat věty. Vy dotyčné sice pozorně posloucháte, vnímáte, ale po chvíli zjistíte, že se v jejich myšlenkách začínáte topit. Že nemáte žádnou obezličku, nemáte se čeho chytit. Až nakonec kapitulujete s vědomím, že dotyčný je prostě šílenec.

A který z umělců není

V případě Pavla Roučky vstupují na scénu v hlavních rolích barvy. A mají tak silný náboj, že pro konkrétní tvary, nebo dokonce detaily už žádné vedlejší role nezbyly. Každé plátno je jako jedna velká vařící sopka, která se chystá k erupci. Převalují se v něm pocity, pruží snaha dostat z hlavy všechno, co uvízlo, snaha opustit duši, vytřískat ze sebe všechno napětí do posledního zbytku. Chvíli stůjte u každého z obrazů a najdete to v nich. A když budete u některého stát moc dlouho, vsákne vás do sebe. Tak to je.

Budete rozumět všemu, jen ne realitě

Přes tu uspěchanost a výbušnost tvůrčího procesu je výsledná kompozice Roučkových obrazů dobře čitelná. Poskytuje divákovi neomezený prostor, kde nevytyčuje svazující děj nebo motiv. Ponechává na každém, kam svede své pocity jako po hromosvodu. Jak naloží s dojmy a kolik energie dokáže z pláten odčerpat ve prospěch svých představ. A právě ta svoboda a lehkost přenosu a sdílení je to, co dělá díla Pavla Roučky tak démonicky přitažlivá a dokonalá.

P.S. Jestli občas držíte štětec v ruce a tuhle výstavu jste ještě neviděli, tak ten štětec zahoďte. Nebo se běžte rychle podívat. Výstavu v teplickém Zahradním domě můžete vidět už jen do neděle 23. června.

PAVEL ROUČKA

Narozený 20. června 1942, malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog.

Studoval na SPŠ v Praze geodezii a kartografii, absolvoval odbornou stáž na Académie des Beaux-Arts v Paříži, zabýval se scénografií a kresleným filmem v Belgii, kde vedl i školu litografie na Akademii výtvarných umění v Maastrichtu a malířskou letní akademii v německém Frauenau.

Od roku 1975 se věnuje výhradně malbě, ale také litografické a ilustrační tvorbě. Zabýval se oblastí tapiserie, scénografie a tvorbou dřevěných objektů. Má za sebou nespočet samostatných i společných výstav a jeho práce jsou zastoupené v řadě renomovaných galerií u nás i ve světě. Francouzská vláda ocenila jeho přínos pro umění řádem Chevalier dans I´Ordre des Palmes Academiques (Rytíř řádu akademických palem). 

(Zdroj: prezentační materiály výtvarníka.)

Odesláním emailu souhlasí zájemce o newsletter s občasným zasíláním informací o novinkách, soutěžích a obchodních sdělení (maximálně 1x týdně). Svůj souhlas může v emailové komunikaci kdykoliv zrušit. Odesláním své emailové adresy současně vyjadřuje souhlas s ochranou osobních údajů (GDPR).

About Kudrhaltka

Redaktorka, autorka, saská náplava. "Novinařina je především o empatii a důkladném porozumění tématu. Ne o PR článcích na objednávku nebo manipulaci čtenářů v zájmu představitelů obcí a měst." www.ilonytexty.cz

View all posts by Kudrhaltka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *