Znáte Morový sloup Nejsvětější Trojice na Zámeckém náměstí v Teplicích? Pokud jste Tepličtí, pak je to přímo povinnost a neznalost naopak pěkná ostuda. Dominantu západní části náměstí nejde totiž přehlédnout. Jedná se o jedno z nejkrásnějších děl barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který je například podepsaný i pod unikátní výzdobou východočeského Kuksu nebo duchcovského zámku. Se svojí výškou přes 20 metrů patří teplický sloup mezi nejvyšší morové sloupy u nás a je zároveň nejvyšším dílem Matyáše Brauna.
Na počátku byla smlouva
K podepsání smlouvy o výstavbě sloupu mezi Matyášem Braunem a tehdejším majitelem teplického zámku Františkem Clary-Aldringenem došlo 12. dubna 1917. Kníže chtěl stavbou morového sloupu vyjádřit vděčnost za odvrácení morové nákazy od Teplic v roce 1713. Do jisté míry měl sloup také připomínat smíření mezi čtyřmi bratry z rodu Clary-Aldringenů. Sloup byl postaven v letech 1718-1719. Pískovec na jeho stavbu se dovážel z lomu v Nelahozevsi. Zajímavé je, že po dobu stavby nesměl být nelahozevský kámen užitý k žádnému jinému dílu. Dodací lhůta pro předání dokončené práce byla podle smlouvy jeden rok a sjednaná odměna ve výši 2.300 zlatých rýnských. Stavba se trochu protáhla. A přestože byla předaná dle smlouvy v roce 1719, proplácené byly některé práce ještě dodatečně v roce 1720.
Monument s nelehkým osudem
V minulosti byl sloup mnohokrát poškozený. Koncem devatenáctého století musely být tři plastiky nahrazeny kopiemi. Originály jsou vystaveny v lapidáriu duchcovského zámku. K první doložené opravě došlo kolem roku 1813, protože v době bitvy u Přestanova a Chlumce byl sloup poškozený. Teplický historik Hermann Hallwich opravy později kritizoval. Uvedl, že celé části byly jen odstraněny a následujících 50 let šlo o pouhé flikování.
Zřícení andělé a poškozený světec
V roce 1860 se v noci, 5. června, ze sloupu zřítili dva andělé a při pádu poškodili nově upravenou vodní nádrž na západní straně. Poškozené byly i obvodové stupně, římsy a některé figury. Od roku 1893 začalo město vyjednávat s rodem Clary-Aldringenů o opravách. Zastupitelé města poukazovali na špatný stav sloupu a v únoru 1894 ho označili za dezolátní. Ve stejném roce, hned v březnu, došlo navíc k dalšímu zřícení soch. Pádem byli sražení dva andělé a poškozený jeden ze světců. Posbírané fragmenty naplnily podle dobových dokumentů 3 kolečka, která skončila v knížecím stavebním dvoře.
Aldringen už nechtěl mít se sloupem nic společného
Kníže Clary-Aldringen se nároku na sloup vzdal s odvoláním na revoluční rok 1848, kdy se rozhodlo, že všechny pomníky na veřejných prostranstvích přejdou do majetku měst. Následovalo vyjednávání s profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze, Friedrichem Ohmannem. Ten souhlasil s dozorováním nad opravou výjimečné památky. Kníže se zavázal k úhradě poloviny nákladů, pokud ovšem město potvrdí převzetí sloupu do svého majetku. Roku 1895 byly práce svěřeny sochařům-modelářům, teplickým profesorům Wilhelmu Gerstnerovi, Fritzi Eichmannovi, chebskému kamenosochaři Carlu Wilfertovi a dodavateli kamene Hermannu Kühneovi z Teplic.
Další sochy byly nahrazené kopiemi
V roce 1896 byly nahrazeny sochy sv. Pavla a 6 andělů kopiemi. Originály se rozpadaly a už nebylo možné je opravit. Náročné práce na opravách skončily až v roce 1898. Toho roku se 5. června s velkou slávou morový sloup nově posvětil a na podzim byl doplněn 6 patníky, spojenými řetězy.
Drobné opravy proběhly ještě v letech 1900 a 1901. Od roku 1916 se diskutovalo o osazení ochranné mříže, která měla zamezit dalšímu ničení soch a doplňků. K rozhodnutí ale nedošlo a devastace pokračovala až do roku 1922.
Studenti rozbili sochu anděla
V uvedeném roce bylo rozhodnuto o další opravě, kterou měl provést chebský sochař Wilfert. Ten ale mezitím přesídlil do Německa. V obavě, že práce provede někdo jiný, s menší odborností, svěřilo vedení města, v roce 1923, práce teplickému architektovi Josefu Seichemu. V roce 1925 rozbili jednoho z andělů dovádějící gymnazisté, což svědčí o tom, že i v té době se mládež občas chovala velmi neurvale. Nicméně oprava anděla trvala roky. A to i přesto, že se všechny fragmenty podařilo sesbírat. Rozsáhlé opravné práce pak byly naplánované na rok 1943 a ujmout se jich měl sochař Anton Schaff z Teplic-Šanova.
Záchrana pokračovala až po válce
Válečná doba ale větší opravě nepřála. Byly proto provedeny jen nejnutnější zásahy a už v březnu 1948 byl stav sloupu znovu havarijní. To vedlo k tomu, že začaly znovu opadávat sochy. První z nich se zřítila 20. února 1951. K restaurování sloupu došlo až v srpnu 1952 a byl jím pověřený pražský odborný restaurátor Miroslav Böswart. Ten dílo dokončil o dva roky později, v roce 1954.
Další drobnější opravy se uskutečnily ještě v letech 1968-1969, kdy se znovu začalo mluvit o generální opravě. Při sestavování rozpočtu a nezbytné kontrole sloupu se zjistilo, že jeden z andělů musí být nahrazený kopií, protože hrozí jeho rozpad. Pracemi na opravě byli pověřeni restaurátoři František Rada a Miroslav Zentner. Původně plánovaná skupina odborníků pracovala totiž v té době na pražské Míčovně. K dvojici se přidala ještě akademická sochařka Dagmar Tichá, která měla na starost kovové části díla.
Popis památky: sloup od paty k vrcholu
S prací Matyáši Braunovi pomáhal při stavbě teplický kameník Mathes Baümel. Základem sloupu je šestiboký sokl se třemi bazénky. Dílo bylo původně koncipované jako kašna, která už není funkční. Najdeme tu ale upomínky chrličů vody v podobě hlav andílků a kovem opláštěného chrliče s letopočtem 1898, kdy byl sloup restaurován. Na čelních stěnách kašnové zídky jsou reliéfy čtyř evangelistů a dvou biblických postav: Sv. Lukáše, Mojžíše, sv. Matouše, sv. Marka, sv. Jana Evangelisty a neznámého proroka. Reliéfy střídá trojice větších reliéfních výjevů: Kristus se samaritánkou, Jákob s Rebekou u studny a žena s křížem v ruce, jak jede na jelenu. Každý roh základového soklu nese plamennou vázu.
Sv. Rochovi zachránil život pes
První etáž podstavce zdobí mohutné voluty. Jsou podporou římsy, kde opěrné konzoly zakončují andělské hlavičky, které sloužily jako zmíněné chrliče vody. Na římse první etáže najdeme trojici světců. Jedním z nich je sv. Karel Boromejský, milánský arcibiskup, zpodobněný s kardinálským kloboukem. Ten v době moru pečoval o nemocné, a nakonec sám nemoci podlehl. Dalším je sv. Roch, který podle legendy přežil mor, tedy černou nemoc, jen díky modlitbám a svému psu. Legenda praví, že mu pes v době, když se nemocný Roch skrýval v lese, přinášel bochánky chleba. Posledním světcem je svatý Šebestián, připoutaný řetězy a probodaný šípy. Všichni tři byli uctíváni jako patroni proti moru.
Sloup s obeliskem na vrcholu
Na stěnách soklu můžeme vidět reliéfy s náměty inspirovanými Starým zákonem. Plochy druhé etáže jsou vyplněny reliéfy, které shora rámují bohaté festony: Abrahám se třemi anděly, Souboj Jákoba s andělem a Setkání Abraháma s Abimelechem u Studně přísahy. Římsa druhé etáže, kterou zdobí kartuše a alianční znak Clary-Aldringenů, nese další trojici světců. Tentokrát sv. Jeronýma s lebkou a biblí, sv. Pavla a sv. Jana Křtitele se zlatým křížem, patrona Teplic. Na vrcholu sloupu je trojboký obelisk se sousoším Nejsvětější Trojice, osazené na zemské kouli. U paty obelisku sedí trojice efébů. Vrchol je ověnčený množstvím obláčků s bohatě modelovanými kupidy. Na zemské kouli můžeme vidět osazené sousoší Triumfální Nejsvětější Trojice, doplněné dalšími andílky. Na zemské sféře sedí Bůh Otec, Ježíš Kristus jako Syn a nad nimi i Duch svatý podobě zlaté holubice.
Ještě zdaleka není vyhráno
Předání restaurovaného sloupu proběhlo v roce 1969 a chybějící anděl byl vyhotoven až roku 1971. K dalšímu restaurování došlo v roce 1985 akademickými sochaři Bořivojem Rakem a Karlem Pauzerem. Na začátku nového tisíciletí, v roce 2000, sloup restauroval akademický sochař Michael Bílek. I přes všechny uvedené opravy, renovace a snahy o záchranu, nemá teplický morový sloup ještě zdaleka vyhráno. Už i z toho důvodu si dominanta Zámeckého náměstí zaslouží naši trvalou pozornost. -ina-
Zdroje: Publikace: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji, Wikipedie a Internet
