Často nás v toku všedních dní dostihne pomíjivost času. Uvědomíme si ji zejména v konfrontaci s historií. Ať v blízkosti staré vily, kolem které jsme jako děti denně chodili do školy, před nádražím s typicky zastřešeným nástupištěm, odkud jsme vyjížděli s rodiči na výlety, nebo u objektů, do kterých je historie vypálená jako nepřehlédnutelný cejch. U hradů, zámků, kostelů, kapliček…
Jednou z takových staveb je i Lovecký zámeček ve Střelné. Na rozdíl od opečovávaných sakrálních a historických dominant šel obrazně řečeno z ruky do ruky, byl obětován nejrůznějším účelům a využití. Přestože se ještě v roce 2005 dalo hovořit o tom, jak jeho exteriér prokoukl díky nové fasádě a opravám, dnes stavba pustne, působí smutně a omšele.
Lovecký zámeček Lobkowiczů ve Střelné byl postavený v poslední čtvrtině 18. století jako zázemí knížecí rodiny při lovech lesní zvěře. Rozlehlý komplex jednopatrových budov, situovaných kolem čtvercového nádvoří, získal svoji současnou podobu v roce 1864. Stavbu ve slohu novogotiky a tehdy oblíbeného alpského nebo též švýcarského stylu navrhl teplický architekt H. Sigmund.
Interiér zámečku míval výstavní podobu, na kterou si Lobkowiczové potrpěli. Stěny i stropy obytných místností byly obloženy vyřezávaným dřevem. Na stěnách v chodbách a v předsíni visela řada loveckých trofejí, převážně jeleního a dančího paroží, u kterých nechyběly informace o datu ulovení, jména střelců a lokalita.
Původně zámeček sloužil, jak jsem zmínila, jako základna při lovu zvěře. Honci štvali zvěř na louku před zámečkem, nazývanou Štvanice. Byla ohrazená vysokými sítěmi, které zvěř zadržely a ta se stala snadnou kořistí lovců. Od poloviny 19. století využívala knížecí rodina zámeček jako své letní sídlo v době od května do pozdního podzimu. Zámeček a kouzelná okolní příroda bývaly i častým cílem lázeňských hostů z nedalekých Teplic.
V roce 1919 byli do prázdné budovy na základě zákona o bytové nouzi nastěhovaní obecním úřadem nájemníci. Obec plánovala, že zde ubytuje co nejvíc lidí. Naštěstí z obavy, že by mohlo dojít ke zničení vzácného dřevěného táflování, od tohoto záměru upustila. Nájemníci tady bydleli do roku 1923. Po roce 1950 bylo v objektu zřízeno učiliště státních lesů. Škola objekt využívala do 90. let 20. století. V současné době je historická stavba na seznamu kulturních památek.
K Loveckému zámečku ve Střelné se můžete vydat ze dvou různých směrů. Jednak z centra Košťan, z jeho severní části, ulicí Lidická, cestou v délce 1,5 kilometru. Nebo můžete vyrazit od dalšího nedalekého Loveckého zámečku ve mstišovské oboře v Dubí, procházkou dlouhou cca 1 kilometr.
Pokud se vydáte od mstišovské obory, kde v tamním loveckém zámečku doporučuji velmi dobrou restauraci, narazíte na cestě na jeden ze tří nejstarších stromů v Ústeckém kraji. Na Dub Ludwiga van Beethovena. V současné době z něho sice trčí k nebi jen ohořelé torzo, ale i tak působí strom i místo impozantně.
Dub míval v dobách své slávy ve výšce 130 cm obvod kmene úctyhodných 7,42 metru. Jméno po slavném skladateli získal na památku Beethovenovy návštěvy mstišovské obory v roce 1811. Podle místní pověsti zde také tábořilo rakouské vojsko před bitvou u Chlumce. Mohutný dub bohužel zničil v roce 2012 požár. U jeho torza byl o pět let později vysazený nový letní dub jménem Ludvík.
V úzkém sousedství Loveckého zámečku ve Střelné naleznete i velmi zajímavé pietní místo s názvem Lidický kříž. Autorem soch je dřevosochař Pavel Vrcula. Více se o místě dočtete zde.
Zdroj: kostany.cz, hrady.cz, mapotic.com
Fotografie: Ilona Kaulfuss
