Na konci roku přicházejí chvíle, kdy tělo začne odmítat byť jen letmý pohled na kulinářské skvosty. Zato duše řve hlady, ať koukám zvednout zadek, že si chce taky ještě něco užít.

A v tom jejím řevu zahlédnu na FB post Tondy Moravce:

„Rozhodli jsme se, že dnes (29.12., sobota) uděláme ještě jeden Lepší večer v Zahradním domě. Napočítal jsem celkem 8 muzikantů, tak by to mohlo být hodně pestré. Takže pokud máte zájem, přijďte se podívat. Otevíráme v 18.00 hod., hrát začneme ve 20.00 hod. Místa si raději rezervujte, předpokládám, že kapacita bude naplněna…“

A bylo roztančíno

Nemám problém se během pěti minut rozhodnout, že z gruntu změním svůj život. Natož poměrně banální sobotní večer. Ten můj už tři dny kámoší s rýmičkou a přemýšlí o obsahu závěti. Požádala jsem proto o doprovod syny. Moje autoritativní výchova přinesla ovoce, neodmítli.

 Tonda Moravec měl o té naplněné kapacitě pravdu. Všechno obsazený. Každý stůl dekorovaný cedulkou rezervace. Ne, že by v Zahradním domě byly stovky míst, aby to jednoho naplňovalo mimořádným údivem. Ale vzhledem k tomu, že Tonda akci avizoval v den jejího konání a v době, kdy před Silvestrem už je každý jednou nohou někde na chalupě nebo doplňuje zásoby, zájem překvapil. Naštěstí jsme přišli dřív a obsadili dvě poslední nezarezervované barové židle.

Už samotné antré obsluhy Zahradního domu nám zvedlo náladu. Stejně tak přepestrý výběr lahodných moků. A hlavně atmosféra zbavená stresu uštvaných rallye v marketech, ze spáleného cukroví a z kosti v krku.

Když se řekne Lepší večer, představíte si A) lepší večer než jiné večery, B) nedostatek fantazie pro vytvoření „lepšího“ názvu, C) Máru Lepšího, frontmana Blue Rocket. Za C je správně. Akce Tondy Moravce, které se konají jednou tu a jindy zase tam, byly pojmenované po Márovi. Nepřipadám si duchem podvyživená, leč tuhle jednoduchou věc jsem pochopila teprve včera, a to ještě jen díky potomkům.

Uskupení kolem Marka Lepšího zahájilo skladbou z repertoáru kapely Lucie. Luxusní hudební projev dekorovaný špičkovými vokály, pohodové, dobře vstřebatelné pojetí bez pózy a křeče. Vzpomněla jsem si, jak mi jednou Bohdan Ostroveršenko (dej mu pán Bůh věčnou slávu) v rozhovoru řekl, že kvalitní hudbu nepoznám, ale vycítím. O tom to včera bylo. O hudbě, která se vám rozleze jako infekce po celém těle.

V průběhu téhle narychlo zinscenované párty zazněla ještě řada skvělých skladeb. Nejen od Lucie, ale i od dalších českých i zahraničních kapel. Můj nostalgický šuplík otevřel například Hotel California od Eagles nebo Zabili, zabili Ivy Bittové.

Na lidech v sále bylo vidět, že si večer skvěle užívají. Někteří se přidávali a zpívali spolu s kapelou. Jiní se pohupovali do rytmu a všichni se usmívali jako v rauši. Na čele jim mizely vrásky a v očích svítila světýlka pohody. Marek Lepší a spol. hráli vesměs známé skladby a tak lidi v sobě brzy rozhýbali romantickou nostalgii jako když roztočíte káču na hladkém povrchu.

Mně bylo jasný, že kdybych vstala a rozvlnila boky, smetu několik hostů ze židlí a možná taky naruším statiku Zahradního domu. Takže jsem se držela, i když to se mnou pěkně šilo. Ostatně, nebyla jsem v té zdrženlivosti sama. Dorazila ještě spousta lidí, kteří už neměli štěstí urvat ani tu barovou stoličku. Očividně jim to ale neubíralo na náladě a pěkně se vrtěli do rytmu. Přesto, roztančit prostor Zahradního domu už nešlo. Stěží se člověk protáhl na toaletu nebo ven na kouřovou.

A o tom to vlastně celé bylo.

Taková úžasná pauza ve vánočních a silvestrovských dostizích, kdy už z vás pomalu cáká krev a doma se přistihnete, že vykáte vlastnímu psovi. Ozdravné intermezzo pro duši, aby se stihla vzpamatovat, než se poslední den v roce zase urvete z řetězu. Nouzový východ ze stavu, kdy už vám začíná hrabat, protože vás ten materiální balast trochu semlel a vy si neumíte dát honem hodnoty do pořádku.

Takže obrovské díky za poslední Lepší večer v tomhle roce.

Za všechny letošní i příští Lepší večery.

Za to úžasné antibiotikum Tondy Moravce, které přiděluje bez receptu na blbou náladu a stres.  

About Ilona Kaulfuss

Vydavatelka, editorka a redaktorka magazínu DEZERT. V pauzách copywriterka, lektorka novinařiny a tvůrčího psaní. Celý život špatná milenka, skvělá kuchařka, lovkyně perel, insightů, příběhů a nevyléčitelný introvert. www.ilona-kaulfuss.eu

View all posts by Ilona Kaulfuss

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.