V Lipové ulici si pokaždé vybavím sbírku Konstantina Biebla: S lodí jež dováží čaj a kávu.
Takové jemně přifouknuté dejavu povinné četby.
Káva u dědouška.
Krámek jako dlaň.
Jen strčíte nos dovnitř, celé vás obejme vůně nostalgie a dálek.
A hned tak nepustí.
Jedno z míst, kde inhalujete atmosféru Teplic v syrové podobě.
Můžete posedět.
Protože se vám stejně nebude chtít pryč.
Poprosíte dědouška o některou z vynikajících káv.
Třeba z Guatemaly nebo Mexica.
A o jednu teplickou lázeňskou oplatku.
Budete nasávat vůni, chutě, dívat se na protější Lipák a pozorovat, jak tepe jedna z nejhezčích teplických ulic.
A nejspíš budete mlčet, protože dědoušek toho moc nenamluví.
Možná vás taky jako mě přepadne pocit, že jste si odtud kdysi před lety jen na chvíli odskočili.
A vlastně nikdy odtud docela neodešli.
Když dopijete kávu, vezmete si jeden balíček s sebou domů.
(Je fakt výborná.)
A přibalíte i některý z čajů, když už jste tady.
Kdybyste se k dědouškovi pár dnů nedostali, aby byl do zásoby.

About Ilona Kaulfuss

Vydavatelka, editorka a redaktorka magazínu DEZERT. V pauzách copywriterka, lektorka novinařiny a tvůrčího psaní. Celý život špatná milenka, skvělá kuchařka, lovkyně perel, insightů, příběhů a nevyléčitelný introvert. www.ilona-kaulfuss.eu

View all posts by Ilona Kaulfuss

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.