Letná bývala jedním z míst, kam jsme jako děti chodívali. Kromě budovy Sokolovny, Škvárovníku, Hrádečku a administrativního baráku u dnešních kurtů, tu nebylo nic. Vlastně ano. Louky, plno šípkových keřů, stromky hrušní, které plodily malé žluté a sladké plody věčně obalené vosami, velké plané jabloně, parádní přírodní hřiště, klid, a hlavně spousta prostoru pro hry a fantazii. Dnes v celé lokalitě stojí barák na baráku.
Přestože Letná už neposkytuje tolik prostoru k rozletu a hrám jako dřív, pořád má unavené městské duši co nabídnout. Například rozhlednu, o které sice řada Teplických něco ví, cosi o ní tuší, už o ní někde něco četla nebo slyšela, ale mnohé doposud nenapadlo, že by se na ten bizarní hrádek mohli přijít podívat, a dokonce vyšplhat nahoru.
Nekonvenční stavbě se dříve říkávalo všelijak. Bláznova, Hladová, či Soví věž, Kafemlejnek, Kozí nebo Malý Hrádek a nejnověji Hrádeček nebo Zámeček. V dobách, kdy Letná nebyla ještě Letná, ale nesla vznešený název Královská výšina, dostala rozhledna po své dostavbě jméno Stráž Františka Josefa I. Jde o oficiální název, který stavbě zůstal dodnes. Zkuste ale říct místo Miláčku, půjdeme na Hrádeček, Miláčku, půjdeme na Stráž Františka Josefa Prvního. Možná vám miláček, než to celé vykoktáte, mezitím usne…
O výstavbu Hrádečku, který vyrostl na počest 30. výročí panování císaře Franze Josefa v roce 1877, se zasloužil Horský spolek. (Ten má na svědomí i meteorologickou stanici na Milešovce.) Spolek sdružoval zájemce o pěší turistiku a podporoval její rozvoj v Českém Středohoří a Krušných horách. Stavbu nechali členové spolku postavit podle projektu teplického architekta Gustava Jirsche. Mrzí mě, že jsem nežila v té době a neměla možnost poznat ho osobně. Podle toho, jak se na rozhledně vyřádil, to musel být zajímavý týpek. Pro výslednou podobu Hrádečku namíchal ve své projektové kuchyni různé architektonické styly. Špetku inspirace si vzal z gotiky, trochu příchuti z renesance a celé to propojil zdánlivě nesourodými prvky, jako je čtyřhranná a kulatá věž, kamenné přípory, arkýře, krakorce, balustrády, renesanční okna, gotické oblouky a další vylomeniny.
Spolek si na Hrádečku po jeho dostavbě vytvořil sídlo. Kromě prostor pro schůzování tu vybudoval i turistickou ubytovnu pro studenty a restauraci, na jejíž zahradě se během letních večerů pořádaly koncerty. V roce 1899 Horskému spolku začaly dluhy přerůstat přes vrcholy a stavba přešla do majetku města Teplice. Po první světové válce, když padla rakousko-uherská monarchie, se Franz Josef v názvu rozhledny mnohým nelíbil. Stavba byla přejmenovaná na Vysokou stráž.
Ať se ale jmenovala, jak chtěla, byl o ní ještě v době první republiky velký zájem. Špacírovaly sem rodinky vyfiknuté do svátečního, ale také lázeňští hosté. Po druhé světové válce přišly docela jiné starosti a stavba začala pomalu chátrat. Zázemí tady v období blížícího se zmaru našel ještě výtvarný ateliér a později amatérská radiostanice.
Po privatizaci, v roce 1991, přešla rozhledna do soukromého vlastnictví. Její majitel, Jiří Ryvola, měl velké plány a nejspíš i oči. Když v jednom z rozhovorů o svém rozsáhlém projektu vyprávěl, odmítal jakékoliv pochybnosti. Velké sousto? Pch, jak pro koho… Na Hrádečku podle jeho záměru mělo vzniknout úžasné nahrávací studio a později luxusní vyhlídková restaurace. Plány velké, ale peníze se nějak rychle kutálely a stavba se nezadržitelně poroučela k zemi.
Za pět minut dvanáct, téměř už jako ruinu, ji v roce 2003 koupila v aukci od Komerční banky společnost Viamont. Firma se pustila do kompletních oprav podle zachovaných dobových fotografií. Nákladnou rekonstrukcí, která bez pardonu spolkla 50 milionů korun a byla dokončená na jaře v roce 2008, Hrádeček zachránila pro generace příští. Přesto rozhledna ještě tak docela vyhráno nemá. V současné době je mimochodem v majetku pražské společnosti Lebowski.
Pro veřejnost byla rozhledna otevřená v dubnu 2014. Nápadná dominanta Letné a zároveň trochu opomíjená dominanta Teplic, je přístupná zvědavcům a duším romantickým celý týden. Můžete ji navštívit denně od 11 do 20 hodin a vstupné je dobrovolné. Celková výška rozhledny, která má tři vyhlídkové plošiny, je 25 metrů. První vyhlídku najdete ve čtyřech metrech nad zemí, druhou ve výšce 11 metrů a třetí, hlavní vyhlídková plošina, se nabízí obloze v necelých 16 metrech.
Na rozhlednu vede 113 schodů. Kromě klasických betonových stupňů vás zhruba od poslední třetiny dovede nahoru točité kovové schodiště. V objektu se nachází restaurace, která v den mé návštěvy vypadala opuštěně a smutně, tak si nejsem jistá, zda funguje. Je tady wellness, další služby a také přednáškové sály. I když se na rozhlednu vydáte v případě zamračeného dne, jako se to podařilo mně, přesto vás čeká neotřelý, výživný a nevšední zážitek.
